Jdi na obsah Jdi na menu
 


Česko vypráví a zpívá o Ježíškovi 2007

10. 6. 2008

DÁREK PRO JEŽÍŠKA

Eliška Dokoupilová

Ježíšek měl před Vánocemi vždycky hodně práce. Musel nakupovat dárky a také každý večer kontrolovat všechny děti, jestli jsou hodné. Jednoho večera byl Ježíšek na své večerní kontrole. Letěl se svým mráčkem a kouzelným pytlem okolo starého smetiště. Najednou uslyšel tenounké vzlykání. Pobídl mrak, aby trochu zpomalil a našpicoval uši. Ano, někdo na starém smetišti vzlykal. Ježíšek zastavil,sestoupil ze svého mraku a šel se podívat, kdo to tam pláče. Došel k jedné ze starých krabic a nevěřil svým očím. Uvnitř totiž našel malé, krásné štěňátko, které se třáslo zimou. Přestalo plakat, ale přesto se na něj bojácně dívalo.,,Neboj se, já ti neublížím, jsou přece Vánoce a to si mají všichni lidé pomáhat“, snažil se Ježíšek pejska uklidnit a protože to očividně pomohlo, vyndal z kouzelného pytle, stojícího kousek od nich, teplou deku a štěňátko do ní zabalil. ,,Vezmu si tě domů a postarám se o tebe“, řekl láskyplně Ježíšek a položil pejska vedle sebe na mrak a letěl rovnou domů.

Ježíškův dům nebyl na první pohled moc veliký, ale vycházela z něj krásná vánoční vůně a určitě v něm bylo teplo, takže se malý pejsek dlouho nerozmýšlel a byl rychle ve dveřích.Uvnitř to nebylo vůbec tak malé jak se zdálo z venku, byly zde dvě místnosti. Jedna trochu menší, ve které Ježíšek se svým kamarádem kouzelným pytlem bydlel a hospodařil. A druhá velká místnost byla plná vánočních dárků.  Ježíšek si svlékl kabát a malému pejskovi vyndal košík, do kterého položil polštář. Pejsek si do něj hned vlezl, ale pořád na Ježíška nespokojeně hleděl.  Asi má hlad,napadlo Ježíška a hned vyndal kus masa. Postavil jej před pejska. Teď byl konečně spokojený, baštil kus krásně vonícího masa a nenechal se ničím rušit. Nakonec usnul. 

 ,,Jak se asi jmenuješ?“ zeptal se sám sebe Ježíšek a šel si za kouzelným pytlem pro radu, co má s pejskem dělat. Kouzelný pytel byl totiž nejchytřejší pod sluncem, vždy věděl co dělat, a vždy mluvil rozumně. Pytel Ježíškovi pověděl, že si má zatím pejska nechat.Ježíšek byl nejprve trochu v rozpacích. Co s pejskem udělá? Nakonec ale usoudil, že je to asi nejlepší nápad. Šel proto všechny pejskovy věci a ovázal je svojí červenou mašlí.

Druhý den se pejsek vzbudil do krásně vysluněného dne. U svého košíku našel vonící granule a misku čisté vody. Hned začal jíst. Nakonec se ještě olízl a pak se rozhlédl pomístnosti. Nejspíš hledal Ježíška. Ale ten už dávno balil ve vedlejší místnosti kupu dárků.  Pejsek se za ním ihned rozběhl. Ježíšek ho přivítal širokým úsměvem, sklonil se k pejskovi a řekl: ,, Dobré ráno, pejsku, už vím jak ti budu říkat. Budeš se jmenovat Chlupáček.“ Pejsek radostně zaštěkal a olízl Ježíškovi ruku. ,,Tak, Chlupáčku, teď se budeš muset chvíli zabavit sám, ale za chvilku poletíme do obchodu, včera mi přišlo ještě pár dopisů od dětí a tak bych chtěl dárky pro ně obstarat už dnes“. Pejsek se otočil zpátky ke dveřím a rozběhl se do obydlené místnosti.

Netrvalo dlouho a Ježíšek zavolal na Chlupáčka: ,,Letíme do města Chlupáčku!“ Oba nasedli na Ježíškův létající mrak a odletěli.

 Večer Ježíšek uvařil teplý čaj,sedl si ke stolu a přemýšlel, od kterého města v Čechách začne nosit dárky. Vždyť za týden už jsou Vánoce! Nakonec usoudil, že letos začne z druhého konce republiky, takže od západu. Pak se zamyšleně podíval na Chlupáčka a usmál se. Zvedl se ze židle a posadil se na zem k pejskovi. Začal si s ním hrát a Chlupáček měl radost, že má domov a takového přítele.

O pět dní později.

 Pejsek Chlupáček se už v Ježíškově chaloupce dočista zabydlel. Znal už tu každou škvírku, každý koutek i štěrbinu.Pejsek si ale za tu dobu co u Ježíška bydlel něco uvědomil: zjistil, jaké má Ježíšek dobré srdce, pochopil, že bez něj by neměl nic. Ani domov, jídlo, pití, a už vůbec by neměl krásné, šťastné a veselé Vánoce. A tak se rozhodl, že mu to musí nějakvynahradit. Šel za moudrým pytlem a požádal ho o radu. ,,Pytli, prý jsi nejmoudřejší bytost na světě, a já bych potřeboval tvoji radu. Víš, Ježíšek mi udělá hezké Vánoce a já nemám jak bych mu to oplatil, poradíš mi?“, pejsek se na pytel prosebně podíval a pak sklopil hlavu ,,To víš, že ti pomůžu milý pejsku“ začal s úsměvem Pytel a Chlupáček s nadějí v očích zvedl hlavu, ,,Ježíšek je velmi skromný a jeho největší přání na Vánoce je, aby byly všechny děti, ale i všichni dospělí šťastní a veselí“. Jakmile to pytel dořekl, Chlupáček hned věděl, co má dělat.

 Vzpomněl si na ten den, kdy letěli s Ježíškem do obchodu. V jedné malé vesnici zahlédl za oknem slepého chlapce s jeho nešťastnou rodinou: maminku, která byla na pokraji sil, protože potřebovali peníze na chlapcovu operaci a neměli je. Tatínka, který se snažil maminku utěšit, a nakonec chlapcovu menší sestru, jíž se kamarádi pro bratra smáli. Chlupáček věděl, že tato rodina nebude mít hezké Vánoce a proto se rozhodl pomoci. Napsal dopis, ve kterém se Ježíškovi omlouval, že ho musí opustit a zároveň v něm popisoval místo, které teď bude jeho domovem. Pejsek si byl jistý, že to Ježíšek pochopí.

Druhý den Chlupáček položil svůj dopis pro Ježíška na stůl a sám nasedl na jeho kouzelný, létající mrak. Přikázal mu, aby Ježíškovi, až se vrátí z vesnice bez něj, nic neříkal, že si vše přečte v dopise a potom už vzlétl a měl namířeno za chlapcem, který potřebuje jeho pomoc.

Pejsek zůstal ležet před dveřmi, starého, ale stále obydleného domu. Netrvalo dlouho a tatínek slepého chlapce otevřel dveře. Jakmile uviděl Chlupáčka před dveřmi zavolal na manželku, která se hned přispěchala podívat, co se to děje. Tatínek vzal pejska do náruče a chvilku uvažoval. Nakonec řekl: ,,Maminko, toho pejska nám snad seslal z nebe sám svatý Ježíš, jinak si to nedovedu představit.“ ,,Ano, je to opravdový zázrak a proto si tatínku myslím, že bude nejlepší, když mu budeme říkat Zázrak,“odvětila zvesela maminka a zavolala na své děti.

Malá holčička, které říkali Alenka, pomohla bratrovi, Adamovi, sejít schody. Po chvilce ale uviděla Zázraka, pustila bratra, který se jen taktak zachytil zábradlí a rozběhla se za pejskem. V půli cesty si ale uvědomila, že to, co udělala, od ní nebylo hezké, a tak se vrátila a pomohla Adamovi až k pejskovi. Ten si nového kamaráda ohmatal a pak prosebněřekl: ,,Maminko, tatínku, necháme si Zázraka, že ano?“ Maminka s tatínkem hned odpověděli zřetelné ,,ano“ , ale potom si uvědomili, že nemají dostatek peněz na jeho jídlo. Teď se do rozhovoru vložila Alenka: ,,O jídlo pro Zázraka se postarám já. Pejsek může dojídat zbytky po večeři a já mu každý měsíc za své kapesné koupím něco lepšího na zub.“

Chlupáček, tedy Zázrak, byl na tuto rodinu hrdý. Znal je teprve deset minut a už věděl, že právě tady, bude šťastný.  Ježíšek si zatím přečetl Chlupáčkův dopis. Hned, jak věděl co se stalo, rozběhl se za kouzelným pytlem. Ten ho přivítal širokým úsměvem a pak řekl: ,,Chceš vědět kde je Chlupáček, viď? Přistup blíž, ukážu ti to.“ Ježíšek poslechl a naklonil se nad pytel. Najednou uviděl rodinu, o kterou si v minulosti dělal velké starosti, šťastnou a veselou. Měl z Chlupáčka velkou radost a byl pyšný na to, že právě on našel pejska na smetišti.

Celý večer Adámek s Alenkou netrpělivěčekali a zvědavě vyhlíželi jestli někde neuvidí Ježíška.. Po slavnostní večeři se konečně dočkali. Pod stromečkem našli totiž spoustu dárků a když je rozbalili, měli v nich to co si nejvíce přáli. Největší radost však měli z nového pejska, který se před jejich dveřmi objevil už ráno.

 Tatínek dal Zázraka vycvičit, aby mohl Adámkovi pomáhat. Nakonec se ale ukázalo, že Zázrak není jen tak obyčejný pes, protože byl vycvičený za necelý týden. 

 Pejsek nakonec nepomáhal jenom Adámkovi, hlídal dům, Alenka si díky němu našla nové kamarády a starší paní odvedle pomáhal pejsek nosit těžký nákup. Zkrátka pro tuto rodinu to byl ten nejvzácnější dárek, který mohli pod stromečkem najít. Všichni co je znají, ví, že lidé si mají pomáhat a že není dobré odsuzovat lidi jen proto, jak vypadají nebo proto, že nejsou zdravotně v pořádku, protože pod tím vším mohou mít zlaté srdce.